Poměrně už často se ve společnosti mluví o domácím fyzickém násilí, které je pro většinu populace v naší kultuře nepřijatelné. Pro o něco málo méně lidí je takové jednání také neomluvitelné a o dost méně lidí by při vlastní zkušenosti po první ráně odešlo. Méně se ale mluví o druhé stejně destruktivní skutečnosti v partnerském vztahu, kterou je psychické násilí, emocionální vydírání, ponižování apod. Přestože slova nebo jiná forma emocionálního zneužívání nepůsobí modřiny a zlomeniny, které by byly viditelné a daly se dobře zdokumentovat, tak vnitřní rány, zranění a následky, které působí, jsou mnohdy, co se budoucího psychického zdraví a života týče mnohonásobně horší. Nepochopte mě špatně, každá facka, tahání za vlasy i jakákoliv jiná fyzická újma je děsivou zkušeností a ohavností, kterou si nikdo nezaslouží. Ovšem fyzické rány se zahojí i když někdy zbydou jizvy, nicméně psychická újma se léčí jen velmi obtížně. Samozřejmě že fyzicky tyranizovaný a zneužívaný člověk si neodnáší jen fyzické následky, ale také psychické následky a obě tyto skutečnosti jsou na stejné rovině. Nicméně mým cílem je poukázat právě i na tu druhou, podceňovanou formu zneužívání, kterou mnoho lidí přehlíží, zlehčuje nebo omlouvá a tou je psychická tyranie. Ne všichni narcisté se dopouštějí fyzické tyranie, ale všichni narcisté včetně tyranů se vždy dopouštějí psychické tyranie a zneužívání.
Přestože je všeobecně známo, že pokud muž ve vztahu či manželství uhodil ženu, tak se to v 99% bude opakovat, tak i přesto velká většina žen dává druhé, třetí, desáté šance a věří, že právě jejich situace je unikátní a že ony budou tou výjimkou, kde se to nepotrvdí. Tento článek, jak jsem už nastínil, není prvoplánově o fyzickém násilí a ani nepředjímá, že narcistou, násilníkem či emocionálním manipulátorem je vždy muž a obětí vždy žena. Na základě všeobecných zkušeností se dá odhadovat, že je to v poměru +/- 75% muži a 25% ženy.
Stejně tak pokud dojde ve vztahu na nevěru, je pravděpodobné, že se to i v budoucnu bude opakovat, i když to samozřejmě není podmínkou. Ovšem pokud i po opakovaných případech dojde na sliby o změně a že se to nebude opakovat, je to taková šance, která se rovná téměř nule. Podobně pokud člověk druhého opakovaně ponižuje, psychicky vydírá, neubrání se nadávkám apod., tak šance, že se to změní je znovu velmi nízká. Pokud je pachatelem takového jednání patologický narcista, tak se nebojím tvrdit, že šance je nulová.
Proč se tedy muži nebo ženy k takovýmto partnerům vracejí nebo od nich nedokážou odejít? Z menší části to možná může být z neinformovanosti, z větší části možná z naivity a nezkušenosti, ale z velké části je to díky psychickému syndromu a přesvědčení o jedinečnosti jejich situace. Velká část lidí, kteří si podobnými návraty prošli a s kterými jsem se setkal nebo byl jinak v kontaktu, mi v podstatě řekla ten samý důvod, který zněl následovně: „četla jsem mnoho příběhů o návratech žen k tyranům, jenže v mém případě se stal zázrak“, „on si to ale opravdu uvědomil, vím to, navíc začal chodit na terapie“ nebo „moje situace je úplně jiná, než u těch tyranizovaných žen“ či „konečně se mi omluvil a dal ten a ten důvod, to se ještě nikdy nestalo.“
Pro všechny z vás, kteří jste něčím takovým prošli, procházíte nebo právě stojíte před takovým rozhodnutím a tyto pochopitelné myšlenky o jedinečnosti vaší situace oproti všem ostatním se vám honí hlavou, chci poznamenat jednu důležitou věc. Každá, opravdu každá žena a muž se vracejí k narcistům a emocionálním manipulátorům krom jiného s přesvědčením, že jejich situace je úplně jiná. Každý z těch “99%” lidí, kteří následně prožívají stejné zneužívání, věřilo, že jejich situace je unikátní. A samozřejmě pro to měli důvody. První z nich je ten, že ve chvílích, kdy narcista přichází o zdroj emocionální stravy a o moc nad svým partnerem, která je pro něho životně důležitá, vyvine nadměrné úsilí, které nemá nic společného s jeho osobnostní proměnou. Najednou se začne chovat tak, jak se ve vztahu nikdy, kromě první fáze idealizace, nechoval. A pro zneužívaného partnera je to obrovský útok na jeho emocionální vyrovnanost. Protože to najednou vypadá, že se konečně děje to, co si partner celou dobu přál a je pro něho obrovsky náročné to rozumově ustát. Dostavuje se rozpor mysli, který působí obrovský vnitřní tlak. Tento jev se nazývá kognitivní disonance.
V tento okamžik dokonce narcista může přijít s myšlenkou, že půjde na terapii. Ovšem když se ho v takovém případě zeptáte, což také radím svým klientům, proč chce jít na terapii? Ve většině případů vám odpoví, aby zachránil vztah nebo manželství. Pokud si nepřečte můj článek, tak jeho odpověď na jisto nebude: “udělal jsem něco špatně, chovám se k tobě hrozně, cítím se plně zodpovědný za to, co jsem ti provedl a potřebuju pomoc, kvůli sobě.” Narcista nikdy nedokáže plně převzít zodpovědnost za své jednání a projektuje problém na někoho nebo na něco. A navíc málo zkušený terapeut se často nechá vtáhnout do jeho hry. Mám také jedno obrovské doporučení nebo spíše varování. Nikdy nepřistupte na manželské poradenství či párové terapie s patologickým narcistou, pokud si chcete ušetřit obrovskou újmu, kterou vám způsobí nezkušený nebo nevzdělaný terapeut či poradce v oblasti narcismu. Zkušený manželský či párový terapeut totiž dokáže narcistu rozpoznat a pokud mu nepůjde o peníze za jednotlivé konzultace, tak po prvních pár sezeních a připomínám pokud je to dobrý manželský terapeut, řekne emocionálnímu tyranovi, že je narcista. A můžete si být jistí tím, že v ten okamžik taky tyto manželské terapie skončí. Bohužel se však ve většině případů stává, že terapeut propadne kouzlu narcisty a s jeho pomocí bude nepřímo zpochybňovat vaše vidění reality. A celá vaše naděje se nakonec obrátí proti vám.
Mým cílem je uchránit oběti narcistického zneužívání a pomoc jim uzdravit se z následků takového toxického a destruktivního vztahu. Také proto o těchto věcech píši napřímo, nicméně vycházím ze zkušeností, znalostí a vědomostí, které v této oblasti mám. Proto bych chtěl na závěr shrnout nebo připomenout, že syndrom jedinečnosti situace je vlastně paradoxně přirozeným jevem vycházejícím z dynamiky toxických vztahů s narcisty, který prožívá každý člověk, který se po této zkušenosti do takového vztahu chce vrátit.