ŠEST LŽÍ (NEJEN) V MANŽELSTVÍ S NARCISTOU, KTERÝMI SE PŘINUTÍTE ZŮSTAT
19. 10. 2020, Petr Kinkor

Zůstat v manželství s narcistou stojí obrovské úsilí a především popírání sebe samého a vlastních potřeb. S čím více lidmi, kteří zažili nebo stále zažívají narcistické zneužívání, se potkávám, tím více se opakují podobné příběhy o tom, jaké věci si v takové situaci člověk říká, aby byl schopen odůvodnit sám sobě a nebo svému okolí, proč v takovém vztahu či manželství zůstává. Mnohdy to vyžaduje určitou formu vnitřní argumentační akrobacie, v které je ale spoluzávislý/kodependentní člověk velice zběhlý.

 

Článek se ve svém názvu odkazuje na manželství, protože jsem chtěl postihnout i oblasti spojené právě s manželstvím, přesto většinu níže zmíněných lží zakouší sám na sobě i člověk, který je třeba jen v dlouhodobém partnerském vztahu s narcistou a to i za předpokladu, že spolu nemají děti. 

Pro většinu lidí, kteří takové vztahy nezažili a nevyznají se v problematice narcismu a kodependence, je mnohdy nepochopitelné, proč člověk v takovém vztahu zůstává a nechává se zneužívat, když je to tak zřejmé. Odpověď není jednoduchá, přesto by se dala zjednodušeně zformulovat tak, že partner zažívající zneužívání, žije ve lžích a manipulacích svého narcistického partnera a také ve lžích, které si v souvislosti a v návaznosti na to tvoří. Ve většině případů je to podvědomý vzorec chování, který se člověk naučil už ve svém raném dětství. Nicméně v tomto článku nechci tolik zabíhat do důvodů, proč tomu tak je, jako spíše zmínit nejčastější formy toho, jak člověk sám sebe v takovém toxickém vztahu obelhává.

Většina emocionálních manipulátorů a narcistů ať už jsou to muži nebo ženy jsou velice šarmantní a dokáží být velice svůdní. A pravda je, že nikdo by nezůstal, pokud by neexistovaly manželské či vztahové výhody z takového soužití. Ale jak čas plyne a jak se zneužívání stupňuje, tak se ze života začínají postupně vytrácet jeho barvy a oběť zneužívání musí vyvinout určité strategie, aby v takovém vztahu mohla zůstat. Nevědomé síly, které ji k emocionálnímu tyranovi přitahují, jsou totiž silnější, než zdravý rozum. A tak zneužívaný partner podvědomě sestaví určité lži, které podpoří strukturu vztahu, který už je sám o sobě postavený na lžech.

 

Zneužívání dokážu vydržet

Bláhovost této lži je zřejmá už od samého počátku. Člověk se nenarodil, není stvořen ani není vybaven k tomu být zneužíván. Naopak potřebuje lásku a stabilitu, aby mohl prospívat po všech stránkách. 

Stejně jako voda podemílá strom rostoucí na břehu mnoho měsíců a let, než nakonec přijde třeba i jen malá bouře či poryv větru a strom povalí, tak stejně tak i sebeodolnější člověk vystavený průběžnému zneužívání, dříve či později padne vysílením. Dlouhodobé zneužívání zásadně ničí psychické zdraví, které ve většině případů stojí kromě psychických nemocí a různých poruch i za některými fyzickými a psychosomatickými nemocemi. Ty jsou reakcí těla na neúnosnou zátěž, které je vystavena psychika tyranizovaného člověka. Od bolesti hlavy, bolesti zad, nespavosti, dýchacích problémů včetně astma po závažnější jako je cukrovka nebo dokonce rakovina. Neustálé vystavení stresu uvolňuje hormon s názvem glukokortikoid, který primárně slouží k tomu, aby pomáhal organismu vyrovnat se se změnami, adaptací či právě stresem. Dlouhodobé působení tohoto hormonu má však vysoce negativní vliv, který často vyústí právě ve výše zmíněné nemoci. Většina lidí pak nedokáže propojit svůj zdravotní stav s toxickým člověkem v jejich životě. A smutnou skutečností zůstává, že v ten moment je ve většině případů narcista opustí nebo se chová ještě víc bezcitně.

 

Jeho chování je nějakým způsobem moje vina

Člověk není zodpovědný za chování druhého, ale čistě za svoje vlastní. Zneužívání samo o sobě není jen zbabělou reakcí, ale také ukázkou pochroumané osobnosti agresora. Nemusí jít nutně a prvoplánově jen o fyzické násilí. Lhaní, podvádění, zanedbávání, ignorace, ponižování mají naprosto stejnou váhu a mají také společnou jednu věc. Ten, který se jich dopouští, si je moc dobře vědom toho, co dělá.

Přebíráním zodpovědnosti za svého narcistického partnera oběť utíká před bolestivou realitou, jíž je vystavena a v které žije. Toto vědomí nutí člověka najít vysvětlení, které mu umožní skrýt se před touto obrovsky zahanbující skutečností. A tou nejjednodušší volbou, která se přímo nabízí, je začít obviňovat sebe.

 

Zneužívá jen mě, dětí se to nedotkne

Bohužel to není pravda. Kdyby tomu tak bylo, tak by psychologové přišli o velký přísun svých klientů a začali se bát, zda se uživí. Samozřejmě řečeno v nadsázce, nicméně narcismus, kodependence a mnoho dalších psychickým poruch a nemocí má svůj původ a prvopočátek právě v dětství a přímou souvislost s toxickým prostředím rodiny. Není náhodou, že valná většina obětí emocionálních tyranů nebo domácího násilí vyrůstala v podobném prostředí.

Děti v prvních letech svého života nemají plně vyvinuté uvědomění si sebe samých a schopnost zprocesovat strach a bolest. A když se k tomu přidá naopak velmi silná dovednost “učení, založené na pozorování” bez hlubšího porozumění, dostává tak dítě toxickou a patologickou dávku ozáření. Pokud nic jiného, tak by se člověk neměl klamat v tom, že své děti dokáže uchránit před ničivými účinky svého narcistického partnera. Pokud nedokáže ochránit ani sám sebe, jistojistě neuchrání ani své děti.

 

Měl těžké dětství, nemůže za to

Je možné, že má narcistický partner těžkou historii svého dětství a toho, co se mu stalo, když byl ještě bezbranným dítětem. Nebo k němu byl život jiným způsobem krutý. Nicméně je to právě partner, který je terčem jeho následného zneužívání a tyranizování a musí tak snášet jeho toxické chování. To vše i přesto, že nebyl přítomný a nenese zodpovědnost za nic z toho, co se jeho narcistickému partnerovi stalo. Stejně jako když byl někdo sexuálně zneužíván jako dítě, neznamená to, že bychom následně tolerovali a omlouvali, že v dospělosti také zneužívá děti. Vždycky říkám, že nikdo nemusí být boxovací pytel ve světle toho, že někdo jiný má problém a to i tehdy, je-li nám líto, co se mu přihodilo. Navíc probouzení lítosti a viny je mocnou zbraní každého emocionálního manipulátora.

 

Změní se kvůli mě, změní se kvůli dětem, změní se až….

Nešťastnou skutečností velké většiny obětí narcistického zneužívání je, že žijí ve falešných nadějích a pohádkách se šťastným koncem. Velice známý příběh Kráska a zvíře je pak ideálním příkladem. V té hrozné bestii je jistě někde ukryté krásné srdce a když ji budu milovat a pečovat o ní, tak se promění v toho úžasného prince nebo princeznu. To je představa většiny zneužívaných lidí, žijících ve vztahu či manželství s patologickým narcistou, emocionálním manipulátore, násilníkem nebo alkoholikem. A tahle pohádka je drží v těchto toxických vztazích a manželství i třeba desítky let.

Klamná víra, že se oběť zneužívání nakonec stane důvodem ke změně je iluzí vlastního přesvědčení. Pokud narcista někoho tyranizuje, ponižuje a manipuluje, znamená to, že si ho neváží. A pokud si něčeho nebo někoho neváží, jen těžko se to stane důvodem ke změně i proto, že zneužíváním, lhaním a podváděním získává narcista vše, co k životu potřebuje.

Ve chvílích kdy zneužívaný partner vycítí, že nebude tím důvodem ke změně, upne se mnohdy ke zcela nesmyslným nadějím a dokonce i jednání. Zmíním jen některé z nich. „Dítě náš vztah jistě posune, určitě se pak změní. Až se vezmeme, určitě se změní. Až budeme mít vlastní bydlení, až povýší v práci, až splatíme dluhy atd.“ Šroubovat tyto naděje je možné až do absurdních výšin. Než si však tyranizovaný partner uvědomí pošetilost obelhávání se, tak někdy uteče řada let a mnohdy se nahromadí i mnoho následků, jejichž cena pak bývá obrovsky vysoká.

 

Když odejdu nikdo mě nebude chtít

Nejen že se narcista snaží, aby sebevědomí zneužívaného partnera nepřerostlo hranici, kterou může kontrolovat, ale neustálým ponižováním, shazováním a různými poznámkami chytá svoji oběť do pasti sebeklamu, že právě on je jediný, kdo by o ni kdy stál. A je to právě pocit nedostatečnosti a strach ze samoty a nejistoty, který drží člověka v takovém toxickém vztahu či manželství. Zejména pak jedná-li se o ženy, které mají děti. V dnešním povrchním světě je představa rozvedené matky s dětmi považována za obrovský deficit a nevýhodu při hledání partnera. Přesto existují lidé a není jich málo, pro něž taková situace nehraje žádnou roli.